Zahradničení s dětmi

Mnoho dětí začne už od čtvrtého roku poprvé projevovat zájem o převzetí odpovědnosti za vlastní kousek záhonu. Čím více je oblast zodpovědnosti malého zahradníka začleněna do záhonů dospělých, tím větší je zpravidla zájem o nový úkol. Pro lepší přehled by zpočátku záhon neměl být větší než jeden metr čtvereční. K většině rostlin tak bude dobrý přístup, aniž by bylo nutné příliš často vstupovat do záhonu. Kromě toho je vhodné záhon viditelně ohraničit – s vlastnoručně malovanými oblázky nebo s mušlemi nasbíranými na dovolené bude i tento pracovní úkon skvělý zážitek.

Při výběru rostlin byste měli dbát na to, abyste trpělivost svého dítěte nepokoušeli až příliš. Doporučují se rychle rostoucí a odolné rostliny i rostliny poskytující určitý typ zážitku. Zatímco u odrůd ovoce a zeleniny čeká na konci úspěšného vypěstování jako odměna konzumace, okrasné rostliny mohou vzbudit zájem díky možnosti dalšího zpracování nebo velmi intenzivní vůni.

Z „kousnutí“ touto rostlinou by leckdo mohl mít respekt, protože při lehkém zatlačení se květ hledíku rozevře jako malá ústa. Tato rostlina sice nenabízí žádnou zvláštní formu dalšího zpracování, díky své „funkci“ však neustále přitahuje zájem malých zahradních nadšenců. Pokud si chcete užívat pestré květy už od června, měli byste začít s výsevem do pěstebních misek už v lednu – tímto způsobem mohou malí zahradníci již několik měsíců trénovat u okenního parapetu, než přijde na řadu zahrada. Protože se jedná o semena, která ke klíčení potřebují i světlo, zakryjí se výsevným substrátem jen minimálně. Pro rovnoměrné zavlhčování se doporučuje použít láhev s rozprašovačem, se kterou je nejen zábava, ale která navíc zabraňuje vymývání semen při příliš divokých vodních hrátkách. V polovině května se pak jde na věc, rostliny se zasadí do záhonu, přičemž odrůdy rostoucí do větší výšky by se měly po několika týdnech zpevnit podpěrou.

Dobrou praxí pro setí semen je lichořeřišnice. Pokud má být lichořeřišnice zaseta přímo do záhonu, lze to provést nejdříve na začátku května, protože klíčky jsou velmi citlivé na mráz. Semínka se prstem zatlačí asi jeden centimetr do půdy bohaté na živiny a následně se zeminou pouze lehce zakryjí. Během klíčení by měla být semena zavlažována rovnoměrně, ale buďte opatrní, v případě příliš silného zalití se semena mohou z půdy snadno vyplavit. Lichořeřišnice je pro záhon vynikající půdopokryvnou rostlinou. Pokud chcete, můžete se svými dětmi pro ní také postavit malé lezecké pomůcky z tyček nebo provázků – pestrobarevné květy po nich budou vděčně šplhat. Podaří-li se rostlinu úspěšně vypěstovt, mohou být zejména její květy použity v salátech nebo na různých pokrmech jako jedlá dekorace. Jedlé jsou i listy lichořeřišnice, jsou ovšem mírně pálivé, takže ke konzumaci nejsou pro děti příliš vhodné. Další jedlé květy ze zahrady najdete zde.

Klasikou letních dětských malůvek je slunečnice. Díky své impozantní výšce a působivě velkému květu je tto květina oblíbenkyní mnoha dětí. S výsevem slunečnice do zahradního záhonu by se rovněž mělo začít až v květnu – ještě jistější je její předpěstování v květináčích na teplém okenním parapetu. Kromě slunce tato žlutá kráska potřebuje především spoustu vody, aby vyrostla do výšky. Pokud hlava rostliny ztěžkne, měla by se k ní na ochranu před silnějšími poryvy větru připevnit podpěra. Na konci léta, kdy žluté květy zvadnou, se vyplatí je odříznout a na teplém místě vysušit. Díky nim mohou děti zjistit, odkud se berou slunečnicová semínka, získávání semen je ovšem velmi pracné. Na rozdíl od nás to ptáci se svými špičatými zobáky mají mnohem jednodušší. V zimě pro ně sušené květy slunečnic představují vítaný zdroj potravy. Proto suché slunečnicové květy raději přeci jen umístěte do ptačí budky na zahradě a brzy budete mít možnost tam pozorovat čilý ruch.

Po takovém množství zeleniny v prvním roce zahradničení mohou v srpnu začít přípravné práce na vypěstování zcela jedinečné pochoutky. Je-li jahodník vysazen v teplých letních měsících, má přes zimu dostatek času, aby vyrostl – trpělivý zahradník bude za své čekání v následujícím roce odměněn velkou úrodou. Co je zároveň velmi důležité: Pokud chcete sklízet sladké plody, měli byste si pro rostlinky vybrat opravdu slunné místo. S ohledem na uplynulé letní měsíce, které z půdy vysály hodně živin, by měla být před opětovnou výsadbou o živiny zase obohacena. Pro dětský záhon je vhodné přírodní hnojení formou hnoje nebo kompostu. Pokud tato hnojiva nemáte k dispozici, můžeme doporučit zcela nezávadné přírodní produkty, jako je COMPO koňský hnůj, COMPO rohová moučka nebo COMPO dlouhodobé hnojivo pro bobuloviny s ovčí vlnou. Poté, co jste provedli přípravu, byste měli rostliny ještě na chvíli umístit do vodní lázně, aby před výsadbou dobře nasákly vodou. Pokud jsou pak jahodníky dobře zavlažovány a pravidelně odplevelovány, budou svou úrodu až do třetího roku sklizně neustále zvyšovat. Počínaje květnem je možné každý rok naklást pod rostliny trochu slámy, aby byly jahody chráněny před vlhkostí a plísní.

Před začátkem sklizně je třeba malým mlsounům připomenout, že na ovoci si dost možná pochutnávají i další obyvatelé zahrady, a proto by měla být věnována pozornost dírkám po červech. Zkouškou nervů pro malé příznivce zahrady mohou být také další „mlsní konkurenti“, jako jsou ptáci nebo slimáci. Pokud není možné zajistit, aby se všichni zájemci o jahody dělili spravedlivě, lze jahody ochránit pomocí sítí nebo COMPO bariéry proti slimákům vyrobené z přírodního lasturnatého vápence.

Než se život v zimních měsících zcela přesune do domu, lze ještě vykonat dobrý skutek pro ježky. Pokud teplota půdy trvale klesne pod nulu, zvířata hledají v zahradě suché místo pro přezimování. Zatímco dospělí ježci obvykle začínají hledat zimoviště včas, mladá zvířata jsou často dlouho zaneprázdněna hledáním potravy a tak poté mají z nabídnutých úkrytů radost. Nejjednodušší způsob, jak pomoct, je nahromadit listí, dřevo a klestí, které jsou po podzimních pracích na zahradě tak jako tak k dispozici. Tento materiál poskytující ochranu by samozřejmě neměl být nashromážděn uprostřed zahrady, a tak se děti mohou zamyslet, jak by mohl vypadat opravdu dobré obydlí pro ježky – jako možnosti se nabízí chráněná místa pod hustým živým plotem, pod úložištěm dřeva nebo zahradním altánem. Pokud zahrada nenabízí pro úkryt žádné vhodné možnosti, můžete se svými dětmi postavit pro ježky domeček. Pro tento účel jsou vhodné jednoduché dřevěné domečky, které jsou chráněné vůči povětrnostním vlivům přírodním ochranným prostředkem na dřevo nebo potahem z dehtové lepenky. Pokud si na stavbu takového úkrytu netroufáte, můžete se v obchodě s chovatelskými potřebami porozhlédnout po domečcích pro králíky nebo morčata a uzpůsobit je tak, aby byly odolné vůči povětrnostním vlivům. Před umístěním a vypolstrováním domečku by mělo být provedeno ještě jedno malé konstrukční opatření, protože i ježci se musí během svého zimního spánku občas vymočit, ale nechodí kvůli tomu nutně ven. Aby se v příbytku v průběhu měsíců nenahromadilo příliš mnoho tekutiny, můžete pod ním vykopat malý žlábek, který se následně vyplní oblázky. Když je drenáž dokončena, může být příbytek vypolstrován senem, slámou nebo klestím.
I když může být zvědavost veliká, přístřešek by se od prvních mrazů až do dubna neměl nadzvedávat ani přemisťovat – případní obyvatelé by se mohli vylekat.