Libora

Libora pochází z tropů Střední Ameriky. Proto kvete obzvláště hojně na slunných a teplých místech. Pokud má libora příliš málo světla, její růst se zastaví. Nemějte však obavy, květy se znovu objeví, jakmile zasvítí slunce. V zahradních centrech a školkách můžete tyto krásné rostliny koupit jako keře nebo jako vysoké stonky v nádobách, takže vypadají jako malé stromky.

Barva této květiny se v průběhu času mění - například ze žluté na oranžovou. Vytváří tak nádhernou hru barev. Zatímco mladá poupata na vnitřní straně květenství září svěží žlutou nebo světle bílou barvou, vnější poupata získávají během kvetení tmavě oranžovou nebo sytě růžovou barvu. V současné době však existují i odrůdy, které barvu téměř nemění.

Ve svém přirozeném prostředí roste libora jako keř a může dorůst až do výšky tří metrů. Kvůli nižším teplotám však není v našich zahradách mrazuvzdorná. Proto je nejlepší zasadit ji do květináče, abyste rostlinu mohli na podzim přesunout na chráněné přezimovací stanoviště.

Ideální substrát pro liboru je dobře propustný a bohatý na živiny. Speciální půdy pro středomořské rostliny, jako je například COMPO SANA® Substrát pro středomořské rostliny, splňují tyto požadavky nejlépe a podporují tak tvorbu nádherných květů.  Dbejte na to, aby nemohlo dojít k přemokření. I když je libora v době květu poměrně žíznivá, neustálé přemokření rychle poškozuje kořeny. Nádoba by proto měla mít alespoň jeden, nejlépe však několik drenážních otvorů. Na dno květináče je také radno nasypat nějakou drenážní vrstvu, abyste přemokření předešli. Pokud se v podmisce nahromadí voda, je třeba ji neprodleně vylít.

Libora se cítí dobře zejména tehdy, když je substrát v květináči rovnoměrně vlhký. Před zaléváním je nejlepší provést zkoušku prstem: pokud je půda stále vlhká tři až pět centimetrů pod povrchem, můžete konvici se zálivkou nechat stát. Pokud je však půda suchá, je čas zalít. Zejména v teplých letních dnech potřebují rostliny v květináčích častěji zalévat, protože půda v květináči může poměrně rychle vyschnout. Pokud je libora v okrasném květináči nebo na podmisce, měli byste přebytečnou vodu vylít, abyste zabránili hnilobě kořenů. Obecně platí, že liboru můžete zalévat obyčejnou vodou z vodovodu. Stejně jako mnoho jiných středomořských hrnkových rostlin je však libora velmi citlivá na vápno. Stromku proto nejvíce vyhovuje odstátá voda ze sudu na dešťovou vodu - ta totiž vápno prakticky neobsahuje.

Jestli má libora obzvlášť velkou žízeň, poznáte to podle svěšených listů. Čím větší je květináč, tím méně často je třeba zalévat. Zároveň by květináč neměl být neúměrně velký, aby rostlina mohla rychle prokořenit dostupnou zeminu. Umístění je také rozhodující, pokud jde o to, jak často rostlina potřebuje zalévat. Čím slunnější místo, tím častěji byste měli zalévat, protože rostlina pak vodu velmi rychle odpařuje přes listy.

Pokud budete liboru pravidelně hnojit, odmění se vám pestrými květy. Vhodné je zejména tekuté hnojivo pro kvetoucí rostliny nebo můžete rovnou sáhnout po speciálním hnojivu pro středomořské rostliny.

Pro hnojení tekutým hnojivem přidejte tekutinu do vody podle návodu k dávkování a rostlinu zalijte jako obvykle. Potřeba živin se zvýší, jakmile se objeví první květy. Jak se postupně blíží podzim, neměla by se libora již hnojit, aby se mohla připravit na zimní spánek.

Chcete-li se z libory těšit co nejdéle, měli byste ji po přezimování prořezat. V období od března až nejpozději v květnu zkraťte výhony na délku 10 až 15 cm. Je to důležité proto, aby se mohly vyvinout mladé kvetoucí výhony. Starší výhony budou v létě opět jen řídce kvést. Řez je tedy naprosto nezbytný pro nádherný květní úbor. V létě, v době kvetení, bude libora ráda, když jí budete pravidelně odstraňovat odkvetlé květy, aby mohla svou energii opět vložit do tvorby nových květů.

Odříznuté výhony v průběhu roku zdřevnatí a samy se dobře zacelí. Abyste stromek zbytečně nepoškodili, měli byste přesto dbát na to, abyste používali co nejostřejší a nejčistší nůžky.

Jelikož je lantana jedovatá, měli byste uříznuté větve po odříznutí zlikvidovat mimo dosah dětí. Alergici a lidé s citlivou pokožkou by zároveň měli nosit rukavice, protože listy mají drsné chloupky.

Libora není mrazuvzdorná. Proto by měla být v chladných měsících uchovávána v bezmrazých zimních prostorách. Místo by mělo být také co nejsvětlejší. Liboru však můžete přezimovat i na poněkud tmavším místě. To však může způsobit, že se rostlině vytvoří malé, světle zbarvené listy. Když se na jaře opět dostane ven, tyto jemné listy opadají. Nemusíte se však obávat: liboře poté vyrostou nové, tmavě zelené listy.

Je důležité zajistit, aby v přezimovacím umístění nedocházelo k teplotním výkyvům, aby si libora mohla odpočinout. Ve světlé místnosti by mělo být kolem deseti stupňů Celsia, v tmavším místě může být teplota i nižší, ale neměla by klesnout pod pět stupňů Celsia. Během přezimování je metabolismus libory vypnutý. To znamená, že rostlina nepotřebuje žádné další živiny a také méně vláhy. Rostlinu byste proto měli zalévat jen tolik, aby půda zcela nevyschla.

Od března lze v závislosti na počasí liboru přemístit na teplejší místo a pravidelněji zalévat, aby se jí opět nastartoval metabolismus. Platí pravidlo, že čím později rostlinu podpoříte, tím později začne vytvářet květy. Přesto je důležité, abyste liboru vrátili ven až ve chvíli, kdy již nehrozí mráz. Jinak by mohlo dojít k poškození stromku.

Když je libora příliš velká pro svou nádobu, poznáte to podle kořenů vyrůstajících z odtokového otvoru. Při přesazování je nejlepší zvolit květináč jen o jednu velikost větší než ten původní. Pokud je nový květináč příliš velký, množství prostoru stimuluje růst kořenů do té míry, že liboře zbude méně energie na tvorbu listů a květů. Nejvhodnější doba pro přesazení je březen, po přezimování. Tehdy bude okrasná rostlina zásobena novými živinami přímo ze startovacího hnojiva obsaženého v čerstvém substrátu, což pomůže stimulovat nový růst. Dávejte pozor, abyste nepoškodili citlivé konce kořenů. Pokud je libora ještě mladá, měla by se přesazovat jednou ročně. Později stačí květináč měnit každé tři roky.

1. Nejlepším způsobem množení libory jsou řízky. Nejvhodnější dobou je jaro, kdy rostlina vytváří nové výhony. Odřízněte přibližně deseticentimetrový konec výhonu přímo pod listovým uzlem a odstraňte spodní listy.
2. Řízek následně zasaďte do malého květináče s výsevním substrátem. Kromě rovnoměrně vlhkého substrátu je pro úspěšné množení rozhodující vysoká vlhkost a teplota. K tomuto účelu lze použít malý skleník nebo alternativně střechu z průhledné fólie. Řízky se cítí dobře zejména na světlém a teplém místě. Rostlina bez kořenů by však neměla být vystavena přímému slunečnímu záření, jinak se z ní odpaří příliš mnoho vody. Je důležité, abyste víko výsevní misky jednou denně asi na 20 minut vyvětrali, abyste zabránili vzniku plísní.  
3. Kořeny by se měly vytvořit přibližně po třech až čtyřech týdnech. Poté lze řízek od fóliové střechy odstavit prodloužením doby větrání. Rostlinu lze poté zasadit do většího květináče. Tvorbu kořenů poznáte podle toho, že se tvoří nové listy a rostlina roste.
4. Poté, co libora nějakou dobu rostla a vytvořila šest až sedm párů listů, můžete stimulovat větvení zkrácením vrcholů výhonů na tři až čtyři páry listů. Pokud však chcete raději pěstovat vysoký stonek, je třeba rostlinu seříznout až ve chvíli, kdy dosáhne požadované výšky.

Všechny části libory jsou pro člověka a domácí zvířata jedovaté. Pozor je třeba dávat zejména na plody, které obsahují obzvláště vysokou koncentraci jedu. Jedovaté peckovice se tvoří na konci období květu. Včasným odstraněním odkvetlých květů můžete snadno zabránit tvorbě jedovatých bobulí. Stromu pak navíc zbude více energie na tvorbu květů, takže se z lantany budete moci těšit i koncem léta.