Provzdušnit, nebo vertikutovat trávník?

Deště na podzim, masy sněhu v zimě nebo intenzivní zatěžování se mohou na trávníku nepříznivě podepsat. Zejména v případě půdy s vyšším obsahem jílu, často označované jako těžká půda, která má horší propustnost vody, může velké zatížení vést ke zhutnění půdy. Ke němu může dojít i jen na určitých místech, a nemusí se tedy týkat celé plochy trávníku. Pokud se na trávníku po dešťové přeháňce vytvoří kaluže, ze kterých voda odtéká jen pozvolna, je to neklamné znamení zhutněné půdy. Jako tzv. indikátorové rostliny mohou také posloužit například jitrocel větší nebo podběl lékařský. V takových případech má smysl trávník provzdušnit.

Někdy se pojmy provzdušňování a vertikutace volně zaměňují, protože obě metody zajišťují trávníku více kyslíku, a tím i jeho lepší růst. Před provzdušněním nebo vertikutací trávníku je však třeba zvážit některé jejich rozdíly.

Při vertikutaci se pažit pomocí ručního nebo motorového vertikutátoru nařízne o tři až čtyři milimetry. Tím se k trávě dostane nejen čerstvý vzduch, ale povrch trávníku se také zbaví travní plsti, mechu a mělce kořenících plevelů. Zatímco kořeny trávy jsou díky povrchovému naříznutí obvykle ušetřeny, povrchová travní plsť a mělce zakořeněný mech půjdou snadno odstranit.
Mech a travní plsť se tvoří například tehdy, když má trávník nedostatek živin, leží ve stínu nebo roste na hlinité či těžké půdě. Důležitou roli hraje také pH půdy a počasí. Mechu se tedy daří při vydatných deštových srážkách v půdě chudé na živiny, situované ve stínu, zatímco tráva bude stále více ustupuje.
Vertikutace je tedy jakýmsi „jarním úklidem“, který je třeba provést jednou ročně, například v dubnu nebo květnu, aby trávník – zbavený starého balastu – mohl zahájit letní sezonu. Pokud je trávník bez mechu a plevele, není vertikutace nutná.

Naopak pro zhutněné půdy se doporučuje provzdušňování. Ke zhutnění půdy často dochází na těžké jílovitohlinité půdě. K lokálnímu zhutnění, které již nelze odstranit pomocí vertikutátoru, může vést také intenzivní zatěžování půdy: Aerace spočívá v tom, že se místo pouhého nařezávání pažitu a odstraňování travní plsti proniká do hlubších vrstev půdy: Pomocí rycích vidlí, provzdušňovače trávníku nebo aerofikátoru se do půdy vytvoří otvory hluboké až deset centimetrů. Tyto otvory zajišťují přísun čerstvého kyslíku a větší propustnost. Z tohoto důvodu je velmi důležitý i následující krok, totiž pískování. Písek díky své struktuře také přispívá k vyšší propustnosti, takže voda může lépe odtékat. Pískování navíc zlepšuje cirkulaci vzduchu a vody nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě.
Pokud trávník neroste na jílovitohlinité půdě, ale na hlinité půdě s vysokým obsahem písku, je kvalitní „provzdušnění“ půdy obvykle zaručeno.

K provzdušňování použijte například ruční aerofikátor, rotační provzdušňovač trávníku nebo provzdušňovací válec – existují i přístroje, které lze použít jak k vertikutaci, tak k aeraci. Pokud je plocha trávníku malá, obvykle postačí klasické rycí vidle. Pomocí přístroje nebo rycích vidlí udělejte do půdy hluboké díry. Pokud je svrchní vrstva půdy silně zhutněná, můžete rycími vidlemi nebo ručním aerofikátorem mírně přejíždět dopředu a dozadu, aby se díry ještě trochu rozšířily. Těmito otvory nyní může déšť lépe odtékat a ke kořenům se dostane více kyslíku. Ihned poté byste měli trávník pískovat. Písek lze totiž nyní snadno nasypat do právě vytvořených děr, čímž se horní vrstva půdy stane dlouhodobě propustnější.