Šťovík kyselý

Přestože se šťovík používá v polévkách, omáčkách a salátech, v posledních letech se na něj zapomíná. Mnoho druhů šťovíku má však vysoký obsah různých vitaminů skupiny B a také vitaminu C nebo E. Jedním z nejznámějších druhů je šťovík kyselý (Rumex acetosa). Je jednou ze sedmi bylin, které tvoří základ tradiční frankfurtské zelené omáčky.

Rod šťovík (Rumex) zahrnuje celkem více než 130 druhů. Kromě šťovíku kyselého existují i další známé druhy šťovíku, jako je šťovík menší, šťovík horský a šťovík obecný.

1. Šťovík menší (Rumex acetosella): Jak už název napovídá, šťovík menší se vyznačuje především krátkým vzrůstem: dorůstá pouze 10 až 40 cm.
2. Šťovík krvavý (Rumex sanguineus): Tento šťovík je známý také pod názvem šťovík hajní a vyniká červeně žilkovanými listy a kompaktním vzrůstem. Krvavý šťovík má obvykle o něco méně kyselou chuť, a proto je ideální do listových salátů.
3. Šťovík horský (Rumex alpestris): Druh šťovíku známý jako šťovík horský roste především v lesích a na loukách ve vysokých nadmořských výškách.
4. Šťovík zahradní (Rumex patientia): Mladé listy šťovíku zahradního, známého také pod názvy mnišská rebarbora, anglický špenát nebo zeleninový šťovík, mají jemnou chuť a mohou se jíst syrové, dušené nebo vařené podobně jako špenát. 
5. Šťovík kyselý (Rumex acetosa): V našich zahradách je pravděpodobně nejznámějším druhem šťovíku stejně jako šťovík obecný. Jeho kyselá chuť je skvělým doplňkem polévek a omáček. Když mluvíme o šťovíku, máme na mysli šťovík kyselý.

Šťovíku se daří na místě s poměrně vlhkou, mírně kyselou a dobře propustnou půdou. Doporučuje se slunné místo, protože se tam rostlina lépe vyvíjí a listy mohou získat intenzivní chuť. Šťovík roste i v polostínu, zůstává však poměrně malý a listy mají spíše jemnou chuť. Vzhledem k tomu, že šťovík kyselý je mrazuvzdorný a vytrvalý, je ideální najít mu místo, kde bude moct zůstat několik let.

Pokud chcete vysévat šťovík do květináčů a pěstovat ho na okenním parapetu nebo ve skleníku bez mrazu až do výsadby na zahradu, můžete začít s výsevem již v březnu. Optimální doba pro výsev na zahradu je duben. Druhým obdobím pro výsev je srpen až září, kdy ustoupí letní vedra. V takovém případě však lze listy sklízet až v následujícím roce.

A takto to funguje: Při výsevu se semena vysévají do drážek hlubokých asi jeden centimetr a vzdálených od sebe asi 25 centimetrů. Důležité je, aby se semena jen lehce přitlačila a nezakopala, protože jsou lehce klíčivá. Abyste semena ochránili před vyschnutím, můžete je posypat lehkou vrstvou zeminy. K výsevu doporučujeme použít COMPO Substrát pro bylinky s nízkým obsahem živin. Semena je pak třeba udržovat až do vyklíčení stále vlhká.

Pokud chcete začít s výsadbou ihned, můžete si šťovík koupit také jako mladou rostlinu. Mladé rostliny vysazujte na záhon od dubna na vzdálenost asi 30 až 40 cm. Konkrétní informace o vzdálenosti výsadby najdete obvykle na štítku odrůdy. Odrůdy šťovíku, které rostou poměrně bujně, potřebují více prostoru než malé odrůdy šťovíku.

Po výsadbě budou malé rostliny spokojené, pokud je budete dobře zalévat. To jim usnadní růst v novém prostředí.

Šťovík lze také pěstovat v květináčích nebo na vyvýšených záhonech místo zahradních. Ačkoli je pěstování šťovíku v květináčích nebo ve vyvýšených záhonech neobvyklé, protože šťovík tvoří poměrně dlouhé kořeny a zabírá velký objem půdy, některé odrůdy mohou v květináčích růst docela dobře. Patří mezi ně například mnoho odrůd šťovíku menšího (Rumex acetosella) nebo odrůda šťovíku krvavého, který dorůstá výšky pouze 25 cm.

Péče o tuto planou zeleninu je poměrně snadná. Přesto je důležité udržovat půdu kolem šťovíku stále mírně vlhkou. Zejména v létě je vhodné šťovík pravidelně zalévat, aby se rostlina mohla co nejlépe vyvíjet. Je však třeba se vyvarovat přemokření. Tomu lze zabránit dobrou drenáží. Kromě toho šťovík znovu zalévejte, až když je půda na dotek suchá na šířku prstu pod povrchem půdy.

Protože šťovík potřebuje ke svému růstu hodně dusíku, je třeba rostliny na jaře, v létě a po sklizni přihnojovat, aby se podpořily nové výhonky. Proto je vhodné na jaře zajistit přísun živin organickým hnojivem s pomalým uvolňováním, jako je například COMPO Dlouhodobé hnojivo pro rajčata s ovčí vlnou. V červenci a srpnu pak lze každý týden použít tekuté hnojivo, jako je COMPO Tekuté hnojivo pro rajčata a zeleninu, které uspokojí hlad rostlin po živinách.  Po sklizni šťovíku je třeba živiny dodávat i několik týdnů pomocí tekutého hnojiva.

Šťovík jako indikátor dusíku?

Naše zahrada nám říká, co potřebuje. Pokud svou zahradu pozorně sledujete, můžete včas rozpoznat nedostatek živin nebo se dozvědět více o složení živin v půdě. Šťovík je například takzvaným indikátorem dusíku. To znamená, že pokud tato planá zelenina roste samovolně v místech zahrady, je v půdě pravděpodobně velké množství nevázaného, a tedy pro rostliny dostupného dusíku. Dobře rostoucí šťovík je proto dobrým indikátorem, který umožňuje zjistit, kde by se mohly cítit jako doma i dusíkomilné rostliny, jako jsou rajčata, brambory nebo kapusta.

I ta nejkrásnější rostlina může být na obtíž, pokud vytlačí ostatní rostliny ze zahrady.  Proto je šťovík pro mnoho zahradníků známý nikoli jako užitečná rostlina, ale jako plevel. Musíte se doslova „dostat ke kořenům problému“. Pokud odstraníte pouze nadzemní část rostliny, za chvíli zase vyroste. Pokud je to tedy možné, je třeba z půdy odstranit celý kůlový kořen.

Listy šťovíku lučního lze sbírat od dubna do června. Mladé, křehké listy je třeba odřezávat jednotlivě. Nesklízejte však všechny listy z rostliny najednou, protože jinak bude trvat poměrně dlouho, než rostlina znovu vyraší.

Listy s výraznou červenou barvou by se neměly sklízet, protože již mají poměrně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Když jsou vidět první květy, šťovík kyselý by se již neměl konzumovat.

Tip: Šťovík obvykle kvete růžovočervenými květy od května do srpna. Toto období kvetení lze oddálit včasným odstřižením květních hlávek. Rostlina tak může vynaložit více energie na tvorbu listů a také se minimalizuje obsah kyseliny šťavelové.

Pozor: Nebezpečí záměny! Při sběru šťovíku ve volné přírodě byste měli být vždy opatrní. Zelené, hladké, šípovité listy šťovíku lze snadno zaměnit za listy prudce jedovatého arumu.

Šťovík se často vaří jako špenát, ale používá se také do polévek, salátů a koktejlů. Stal se nedílnou součástí zejména frankfurtské zelené omáčky. Ve východní Evropě je šťovíková polévka také skutečnou klasikou. Mírně kyselá zelená polévka se tradičně podává s vařeným vejcem. Existují však i další varianty šťovíkové polévky. Divokou zeleninou lze ochutit také bylinkové máslo a bylinkový tvaroh. Šťovík je však nejen mimořádně chutný, ale má prý i léčivé účinky. Používal se například jako léčivá bylina při žaludečních potížích nebo na rány.

Zatímco šťovík kyselý je v kuchyni všestranným pomocníkem, jeho příbuzný šťovík krvavý se nejlépe konzumuje syrový v salátech nebo v lahodném pestu. Naproti tomu šťovík zahradní se podává tepelně upravený jako špenát.

Tato chutná planá zelenina je důležitým zdrojem potravy pro housenky motýlů. Například housenky motýla ohniváčka nebo okáče jitrocelového jsou rády, že mají šťovík na zahradě. Ostatní hmyz a volně žijící živočichové tuto rostlinu spíše nežerou, protože obsahuje velké množství kyseliny šťavelové. To platí pro všechny druhy šťovíku, včetně šťovíku krvavého a šťovíku zahradního.

Pokud se na listech objeví hnědé nebo černé skvrny, může být šťovík napaden skvrnitostí listů. Odstřihněte zbarvené listy a vyhoďte je do domovního odpadu. 

Ne zřídka bývá šťovík napaden mandelinkou ředkvičkovou. Napadení zelenavě lesklými brouky lze poznat podle důlků nebo škrábanců na rostlinách, v takovém případě je vhodné nezvané hosty pravidelně sbírat.